Letošní Vizovické zámecké kulturní léto Aloise Háby pokračovalo v pátek velmi vydařeným koncertem. Procházka skladbami baroka, klasicismu a romantismu v komorním prostředí zámecké kaple v podání „domácích“ interpretů Víti Otáhala a Jiřího Šona přinesla posluchačům nezapomenutelný zážitek.
Poutavé shrnutí koncertu od samotného trumpetisty naleznete pod fotogalerií.
V pátek 9.8. jsme měli s mým kamarádem, kolegou v učitelském sboru ZUŠ Morava a již desátým rokem pravidelným spoluhráčem na koncertech trubky a varhan, Jiřím Šonem, příležitost zažít jedinečný večer. Kaple Vizovického Zámku byla zaplněna do posledního místa a publikum plné očekávání z koncertu nepříliš časté kombinace hudebníků, tedy trubky a klavíru a poté v kombinaci s varhany, vytvořilo velmi příjemnou , dovolím si říct až domáckou atmosféru, jako by se nejednalo o koncert pro veřejnost, ale čajový dýchánek v obývacím pokoji…
Vzhledem ke komorním dispozicím této nádherné a akusticky velmi zajímavé kaple, jsme výběr skladeb i druh trumpet, na které jsme daný repertoár interpretovali, tomuto prostoru přizpůsobili. Dále jsme oproti tradičnímu provedení koncertu v kombinaci čistě souzvuku trubky a varhan přistoupili, vzhledem k technicky omezeným možnostem místních varhan, k rozdělení koncertu na část s klavírem, kterou jsme provedli před oltářem a druhou část provedenou z kůru. Skladby v první polovině koncertu byly poskládány chronologicky dle období jejich vzniku. Přesto, že tyto sólové skladby pro trubku s doprovodem klavíru, či smyčcového souboru bývají často interpretovány na klasickou B trumpetu, vzhledem k již zmíněným komorním a akusticky citlivým prostorám, jsem všechny skladby v první polovině koncertu interpretoval téměř výhradně na pikolo trumpetu v B ladění, čímž se nám, zejména dle ohlasu publika, podařilo zamezit přílišné decibelové zatíženosti posluchačů a mohli jsme využít možností barev zvuku, harmonií a melodií obsažených ve skladbách a to s pocitem svobodné hry, bez přílišné opatrnosti ve vyšších dynamikách trubkového repertoáru.
Úvodní Sonáta A4 g moll známého kroměřížského barokního skladatele a dvorního zámeckého trumpetisty Pavla Josefa Vejvanovského byla přijata vřelým potleskem a my jsme cítili, že posluchači jsou na naší straně a mohli jsme se tak v dalších skladbách nechávat unášet na vlně milé důvěry a podpory publika složeného z laického, amatérského i profesionálního hudebního prostředí. Repertoár jsme sestavili především z posluchačsky oblíbených a lehce stravitelných skladeb, takže jak druhá a třetí věta klasicistního trubkového koncertu Es Dur od Jana Křtitele Jiřího Nerudy, nebo slavná romantická Ave Maria Franze Schuberta dále nechávali všem zúčastněným , včetně nás interpretů, zapomenout na starosti všedního života … Malým repertoárovým posunem směrem k současnosti bylo zařazení polky in a od B. Martinů pro sólový klavír a dále Concertina pro trubku a klavír od významného brněnského trumpetisty Jaromíra Hniličky. Zde jsem využil ve druhé – lyrické větě, k interpretaci kornet in B s dusítkem.
Druhá polovina se vzhledem ke zmíněným omezeným technickým možnostem místních varhan skládala převážně z barokního repertoáru. Zde se již i více sólově projevil Jiří Šon, který je s tamním nástrojem spjatý již více než dvacet let.
Trubkový repertoár byl sestaven nyní z kratších, známých melodií např. od Henry Purcella, Marca Antoina Charpentiera, či Jeremiaha Clarka, sólové skladby pro varhany od Jana Křtitele Vaňhala, Jana Zacha, či Jana Křtitele Kuchaře byly přijaty s uznalým potleskem a nebylo divu, jelikož Jiří Šon zde naplno projevil svůj talent, technickou vyspělost i velké koncertní zkušenosti. Následné spojení trubky a varhan ve slavné skladbě Nebeští kavalérové Adama Václava Michny z Otradovic nás svou slavnostní náladou přeneslo k závěrečné suitě z Vodní hudby Georga Friedricha Handela pro trubku a varhany, po jejímž závěru a velmi vřelém potlesku publika jsme se vrátili zpět k varhanám a jako přídavek jsme zahráli slavnou melodii z filmu Mise – Gabrielův hoboj, italského autora filmové hudby, Ennio Morriconeho.
Bylo pro mě velkým svátkem podílet se jako interpret na tomto již dlouholetém a prestižním festivalu. Zvu tímto všechny posluchače k návštěvě dalších koncertů v těchto jedinečných prostorách na Zámku Vizovice.
Vít Otáhal
Vít Otáhal se narodil 15. Srpna 1987 v Hodoníně a v současnosti žije s rodinou ve Zlíně. Zde si můžete přečíst fakta, milníky a zajímavosti z jeho profesní dráhy.
