Paní Jaroslavu Divílkovou jsme potkali u razovské autobusové zastávky hned na začátku Vizovic ve směru od Zádveřic. „Přišlo mi to tady, jako by se tu neuklízelo desítky let. Ta spoušť tady pod cestou obsahovala všechno možné. Pneumatiky, nárazníky automobilů, hromady kostí zabíjačkách různého druhu. Nepříjemný pohled. Nepočítaně tu bylo i dětských plen, vypadá to, že je zde řidiči a řidičky vyhazují za jízdy – hned, jakmile vyjedou z Vizovic.“ O kousek níže, kolem koryta říčky Lutoninky jsme pak narazili na jejího manžela, který akorát nakládal odpadky na vlečku za svoji tříkolku. „Před chvíli tu s námi uklízela i paní i starostka, ale musela prchnout na radnici – oddávat“, směje se dobrovolník, který nás posílá ještě za svým synem.
Na Petra Divílka mladšího pak narážíme u staré spojnice mezi Vizovice a Zádveřicemi. I s další dobrovolnicí zde nalezl doslova „zlatý důl“. „Je tady černá skládka. Jezdívám tu kolem na kole a už delší dobu jsem se chystal, že bych to tu uklidil. Akce Ukliďme Česko je pro mne impulzem konečně tak učinit. Naleznete tu ledacos – evergreen černých skládek pneumatiky, dále celé záchody, kosti ale třeba i desítky DVD s pohádkami,“ popsal neutěšenou situaci na místě.
Akce Ukliďme Česko, kterou jsme jako regionální portál v sobotu 16. dubna monitorovali (mimo jiné i ve Slušovicích a Neubuzi více zde), má jistě svůj velký význam. Paradoxem zůstává, že ti kteří věnovali svůj čas pro dobročinnou práci, jistě nejsou těmi, kteří v přírodě léta katastrofální nepořádek hromadí. Každopádně dobrovolníkům za nasazení a obětavost, kterou v sobotu předvedli patří velké poděkování.
