Vrátím se někde do prvopočátku. Kdy si student uvědomí, že chce být lékařem, a kdy si lékař uvědomí, že chce být chirurgem?
V mém případě to bylo jasné, že kroky se budou ubírat k chirurgickým oborům a v té době, kdy já jsem končil, byla chirurgie medicínsky lukrativním oborem. O chirurgy jako takové byl velký zájem.
Rozhovor s privátním chirurgem působícím ve Slušovicích a Vizovicích
Byl to tenkrát trend?
Ano, bylo to prestižní a sehnat takové místo byl velký problém. Přesto jsem se chtěl věnovat ortopedii, ale shodou skutečností jsem začal pracovat na všeobecné chirurgii. Začínal jsem na okrese a pro lékařského eléva to byla nejlepší škola.
Když si představím pojem či specializaci chirurg, vždy se mi vybaví sterilní oddělení operačního sálu a desítky prapodivných přístrojů měřících hodnoty těla na lůžku. Co si mám představit pod privátním chirurgem?
Chirurgie má dvě stránky. A to taková ta stránka vyšetřovací a ambulantní, druhá stránka je ta na operačním sále. Nedá se to oddělit, např. já mám stále úvazek v nemocnici. Ambulantní chirurgie, která bývala součástí poliklinik, se vydělila v období počátku privatizací a určitá skupina kolegů chirurgů se začala specializovat na tuto část. Když přišla nabídka dát se na tuto dráhu, dlouho jsem to zvažoval a mou snahou bylo skloubit část privátní a část ústavní. Zlínský kraj, co se týká privátních ambulancí, je zmapován velmi dobře a když se vytvářela síť jednotlivých oborů, ukázalo se, že Vizovicko není ještě pokryto.
Navážeme tedy na poslední slova. Proč Vizovice?
Chirurgie jako taková je na hranici spádovosti, ale nutnost takového oboru je nezastupitelná. Po zmapování studie opravdu vyšlo, že bílé místo je Vizovicko, Slušovicko, Luhačovicko, de facto s centrem ve Vizovicích. Za tímto účelem mi byla nabídnuta možnost pracovat tady ve Vizovicích, přihlásil jsem se do výběrového řízení, které jsem vyhrál. Na to samozřejmě navazovaly další kroky vybavení, otevření privátní chirurgie a samotný provoz.
Možná ještě pro občany zopakovat Vaši specializaci? Chirurgie, traumatologie, jste i soudní znalec …
V prvopočátcích se chirurgie nedělila, a například traumatologie spadala pod jeden obor. Traumatologie se v dnešní době oddělila, ale v ambulantní činnosti stále traumatologie spadá svým způsobem pod chirurgii a všechny privátní ambulance poskytují nejen chirurgickou, ale i traumatologickou péči.
Věčné téma všech médií: Co pojišťovny? Platí včas?
Když jsem se snažil rozběhnout svou činnost v oblasti privátní chirurgie, bylo mou podmínkou, aby byly uzavřeny smlouvy se všemi zdravotními pojišťovnami. Řekl jsem si, že nebudu provádět žádnou činnost ve spádové oblasti, pokud péče nebude hrazena ze zdravotního pojištění. Byla to má podmínka, protože vím, že v dnešní době není možné dál kohokoliv ekonomicky zatěžovat. Oblast malého města a spádových obcí je jiná. Jsou zde jiné ekonomické možnosti, než ve velkých městech. Dnes mám smlouvy se všemi pojišťovnami.
České zdravotnictví bývá často kritizováno ze všech stran, od vlády, od pojišťoven a konče pacienty. Já si stále ale myslím, že je na velmi dobré úrovni.
Obecně, Zlínský region je na medicínské úrovni velmi dobře. Můžu myslím objektivně posoudit úroveň lékařské péče, co se týká chirurgie a příbuzných oborů, tak bych řekl, že je velmi dobrá a v některých oborech i nadstandardní. To, jak je to prezentováno, se nedá ovlivnit, vše je dnes pod silným mediálním tlakem. Neustále se mění podmínky ekonomické a společenské. Hodně do činnosti zasahují hygienické změny, předpisy, právní vazby a všeobecně se mění vnímání pacient společnost lékař. Převážná část lékařů, se kterými spolupracuji, jsou vysoce kvalitní odborníci a někteří celorepublikového působení.
[widgetkit id=82]
Český divák shlédne neuvěřitelné zákroky a diagnózy Gregoryho House , samozřejmě, že všemu uvěří, protože TV přece nelže …, a pak si představuje, že přesně tak a v obdobných ordinacích se mu bude takto věnováno?
Když vytáhneme určitou nemoc a dáme jí mediální obraz, tak najednou si všichni myslí, že ta nemoc je právě tím problémem, který společnost trápí. Devadesát a více procent problému zdravotnictví jsou nemoci a úrazy, se kterými se setkává každý, a to od určitého věku. Více bych se opravdu věnoval základní osvětě a prevenci.
Asi věčný problém našich zákonodárců? Ministři zdravotnictví se střídají takovým tempem, že nestačí měnit cedulky na jejich dveřích a každý přijde s geniální a revoluční myšlenkou, jak zachránit české zdravotnictví. Jak to vnímáte?
Zdravotnictví jako takové je ekonomicky vázáno a tak, jak vývoj medicíny postupuje a zlepšuje výkony a možnosti, je svým způsobem zdravotnictví schopno spolknout jakýkoliv neomezený finanční obnos. Teď jde jen o to, jak nastavit standardy péče. To je obecně. Když to posadíme na nějakou konkrétní záležitost, tak například u vyšetření ženských prsních žláz, tam jsou ty standardy dané. Víme, že žena je vyšetřována od určitého věku, v určitých intervalech, atd. Takže je předpokladem, že každý obor si stanoví své standardy, za které by dostal nějaký obnos. Pak je tu ještě otázka nadstandardů. Je to samozřejmě o to složitější, jak je který ministr schopen se s tím popasovat. Ono se vždy řekne: Ano, my s tím uděláme pořádek, ale otázkou je, zda na to vůbec máme! Není to jednoduché, vždy se všeobecně musí každá činnost nastavit i na místní podmínky, ať jsou, například dojezdy k pacientům, spádovost atd. To, že se střídají ministři, je spíše ekonomický a hlavně politický problém.
Mzdová politika byla ve zdravotnictví téměř dvacet let výrazně odsunována do pozadí. Utíkají nám naše sestry a i čeští kvalifikovaní lékaři. Naopak přicházejí lékaři z rozvojových zemí ať jsou to arabské či indické destinace.Není to krok zpět?
Je pravda, že věkové rozložení lékařů v některých oborech není ideální. Ale vraťme se o pět, deset let zpět, kdy část lékařů odcházela do zahraničí, čí mimo zdravotnictví. Někteří odešli, daří se jim a našli své štěstí, jiní naopak. Byl to trend a tak, jak se podmínky v Evropě srovnávají, tak se srovnávají i ve zdravotnictví. Dnes polovina lékařů pracuje ve státním a soukromém sektoru a tyto dvě skupiny hledají vždy společný názor na danou věc. Byl jsem vždy za to, aby hodnocení ústavních lékařů bylo proti současnosti vyšší, protože časová a zodpovědná náročnost je v mnohých případech velká. Soukromá sféra je zase navíc pod právně ekonomickým tlakem. To, že lékaři přichází z jiných rozvojových krajů , ano, budou, pokud bude naše ekonomika pro ně zajímavější. Ono bude asi vždy platit to základní – že je to o schopnosti, osobnosti a kvalitě jednotlivého člověka. A je to už jedno, v jakém oboru… Znám spoustu skvělých lékařů ze zahraničí. Vždy to bude otázka ekonomická. Sféra zdravotní již nekumuluje či nebobtná a síť zdravotních zařízení je de facto dána, takže ta obnova je pouze věková.
Na zákonech, které byly schváleny v parlamentu v nové zdravotnické reformě, asi jako privátní lékař oceníte, že byly stanoveny stejné podmínky pro provozování státní i nestátní zdravotní služby?
Ona medicína je vlastně jedna. Na jednu stranu je otázka ekonomická a na druhou stranu je vázána nařízeními, etikou, sliby a jinými podmínkami, a ta péče je lege artis nebo není lege artis (poz. red.: dle pravidel). Jiné právně ekonomické podmínky jsou pro ambulantní sektor a jiné pro ústavní sektor. Je pravdou, že bývala, či občas je, určitá nevyváženost ze stran úhrady pojišťoven a Zlín dle mých znalostí trochu tratil. Jestli se mají nastavit stejná pravidla, je to jen dobře.
Dovolím si rebelantskou myšlenku. Říká se, že za peníze si zdraví nekoupíš. Nějak se s touto myšlenkou nemůžu ztotožnit. Když to velmi zbagatelizuji , budu-li finančně zajištěný člověk, můru si dovolit lepší péči, dražší, kvalitnější léky, spoustu známých odborných lékařů, lepší operace, přednost v pořadníku na transplantaci srdce… , to vše mi svým způsobem prodlouží život. Vedle je sociálně slabší jedinec s měsíčním rozpočtem pár tisíc …
Zde jsou dva pohledy. Zvyknout si na to, že společnost je ekonomicky rozdělena, je složité, to chápu. Na druhé straně je otázka, jak si ve svém měřítku hodnot cením zdraví. Mnoho lidí si myslí, že zdraví nemá žádnou hodnotu , někdo se o něj pak přece postará a v uvozovkách se dokázal prokouřit životem. Snahou všech lékařů by mělo být poskytnout určitou standardní kvalitní péči, která odpovídá jeho znalostem a možnostem, a pak jsou nadstandardy. Jak v materiálech, tak v přístupech. Nyní je velký boj v lékařské obci, co je a co vlastně není nadstandard. Takže základní léčba by měla spadat pod standard a lepší materiály či určitá léčba, třeba kosmetická, by měla spadat pod nadstandard. Samozřejmě, že tato hranice je velmi úzká. Já jsem sociálně smýšlející člověk a vnímám, že by všichni měli mít stejné možnosti, ale pokud má někdo zájem do sebe, svého zdraví, investovat více, umožněme mu to.
Co dělá privátní chirurg Haša ve volném čase, když zrovna neřeže a neopravuje lidské schránky?
Pokud se chirurg zrovna nevěnuje rodině, chirurgii a neslouží.
Ale nějaký volný čas máte?
Doména je sport. Hrával jsem házenou, nyní se věnuji kolu. V létě na vodu, v zimě na lyže. De facto se nenudím…, tcháni mají vinohrad, takže dobré víno. Ale odpočinek je pro mě na horách.
Děkuji za rozhovor Richard Jaroněk
