Autogramiáda – Divadlo Kalich ve Slušovicích – čtvrtek
Autogramiáda – Divadlo Kalich ve Slušovicích – pátek
Nic, co jste dosud zažili v divadle, se nepodobá tomu, co vás čeká teď… Takto lákali, herci pražského Divadla kalich na dvě svá představení ve slušovické sokolovně. Splašené nůžky, detektivní komedie, ve které o tom, kdo je vrah, rozhodovalo po dva večery nadšené slušovické publikum, sklidila velký úspěch.
Přinášíme přepis krátkého rozhovoru s režisérem představení Petrem Novotným (zdroj www.divadlokalich.cz)
Co vám jako první prolétlo hlavou, když jste se seznámil s detektivní komedií Splašené nůžky?
Že tahle hra je splněným snem snad každého divadelníka. Nepřestává nás totiž lákat pokušení zbourat pomyslnou stěnu mezi jevištěm a hledištěm, k čemuž si dopomáháme takzvaným zcizováním, tedy vystupováním z postav. Na chvíli se tváříme, že roli můžeme odložit jako kabát a oslovit diváky přímo sami za sebe. Do chvíle, než jsem se setkal se Splašenými nůžkami, mě nenapadlo, že se tento princip dá udělat daleko zábavnější, a to tak, že zůstaneme postavou, kterou nám někdo napsal, a začneme si s publikem povídat jako někdo jiný. Díky tomu nám diváci mohou bez uzardění říkat do očí, co si o nás myslí, čímž vzniká neuvěřitelné množství komických situací. Navíc to dělá z každé reprízy originál, v tomto případě skutečně platí, že doslova každé představení je jiné. V # neposlední řadě jsou Splašené nůžky nezvyklou detektivkou, která všem milovníkům tohoto žánru velkoryse nabízí, po čem jistě touží nad každou knihou nebo u každého filmu: mohou přechytračit autora a za něj rozhodnout, kdo je vrah.
Nebál jste se, že se třeba nepodaří zbavit publikum ostychu a vtáhnout ho do hry jako partnera?
Napadlo, přiznávám. Ale vyvedla mě z toho návštěva představení Nůžek v polském Krakově. Majitelé licence totiž předepisují každému režisérovi, který chce tuto hru nastudovat, že nejdříve musí zhlédnout některou z jejích inscenací. V Polsku jsem na vlastní oči viděl, že to opravdu funguje. Není důvod, aby tomu u nás bylo jinak. O tom jsme se přesvědčili v Pardubicích, kde jsem tuto hru režíroval v roce 2007 v české premiéře. Ať jde o představení pro školy nebo pro důchodce, lidé reagují stejně živě.
Klade takový typ hry zvláštní nároky na výběr hereckého obsazení?
Jsou herci, kteří jsou vynikající, nicméně bojí se pouštět se mimo předepsaný text, přestože byste to do nich kolikrát neřekli. Rozsvícení světel v sále by je navíc spolehlivě vyhnalo z jeviště, neboť se při hraní potřebují hluboce soustředit čistě na sebe, na svůj výkon a nejsou improvizátory tohoto typu. My jsme potřebovali herce, kterým to nejen že nevadí, ale naopak je to nakopává a dodává další porci adrenalinu.
Děkujeme všem protagonistům přestavení z Divadla Kalich za skvělou zábavu, dále Městu Slušovice, dětskému obchůdku RENNY ve Slušovicích za pomoc při distribuci vstupenek, pořádajícímu Nadačnímu fondu pro rozvoj a podporu Slušovic za zorganizování dvou představení i firmě GREINER, která celou akci podpořila.
