Vše začalo sázkou se sousedem o láhev kvalitního vína
Soused tehdy navštívil Slovensko, kde mimo jiné zhlédl expozici o historii drátenictví, kde se dozvěděl, že z nedostatku zájmu o ně hrozí tomuto tradičnímu slovenskému řemeslu zánik. Při návratu mi řekl, co jsem to za Slováka, když nechám tak krásné řemeslo vyhynout. A sázka byla na světě.”
“Technika starých dráteníků, kteří se tím živili, je zapomenutá. Každý z nás si tak musí domýšlet a hledat cesty, jak se jejich umu co nejvíce přiblížit.” “Jednotlivé kousky kameniny se k sobě lepí směsí hladké mouky a vody. Až spoje zaschnou, očistím je a nádobu odrátuji. Potom ji zevnitř vylévám vřelým mlékem. Říká se tomu kaseinové lepení. Trhliny se dokonale zacelí a netečou.”
Plstěný klobouk, hustý plnovous a dřevěná krosna
Plstěný klobouk ozdobený jednoduchými drátěnými motivy, hustý plnovous a dřevěná krosna to jsou základní charakteristické znaky odkazující na původní řemeslo, díky kterým návštěvníci nejrůznějších akcí prezentujících tradiční řemesla v regionu vždy bezpečně rozpoznají tohoto svérázného dráteníka z Vizovic.
Tento článek čerpá z popisu aktuální výstavy v infocentru Domu Kultury ve Vizovicích. Výstava otevřena po. – pá. 8:00 – 12:00 a 12:30 – 16:30, so. – ne. 10:00 – 14:00 ve výstavních prostorách Turistického a informačního centra DK Vizovice.
Pavol Adamec přišel před lety do Vizovic ze slovenské Seredi
Rodák ze slovenské Seredi žije díky svému sňatku s vizovickou rodačkou již dvacet šest let v tomto malebném městečku proslulém Jelínkovou slivovicí a vizovickým pečivem. Opravou rozbitých kameninových hrnců a výrobou rozmanitých drátěných užitkových předmětů do domácnosti, dekorativních výrobků a plastik se zabývá již dvacet let. Za vznikem jeho drátenické vášně přitom stojí žert a uzavřená sázka se sousedem. Ta zapříčila, že se tehdy osmačtyřicetiletý vyučený nábytkář skutečně drátovat naučil a sázku vyhrál. Zařadil se tak k většině novodobých dráteníků rekrutovaných z řad nadšenců-samouků, kteří se základní dovednosti a pracovní postupy naučili za pomoci dostupných informací a svého umu. Učednické začátky nebyly lehké. Zlom přišel teprve v letech 2002 a 2003, kdy absolvoval drátenické kurzy vedené prvním českým drátenickým mistrem Petrem Musilem v Třebáni. Nabyté poznatky a dovednosti podstatně ovlivnily jeho další tvorbu, která postupem času dosáhla vynikající technické i umělecké úrovně.
Snaha o udržení řemesla a uvědomění si vlastních kořenů
Na směřování jeho výroby měly zásadní vliv dvě skutečnosti: snaha o udržení řemesla a uvědomění si vlastních kořenů. Jeho tvorba proto vědomě navazuje na slovenské tradiční drátenické techniky, které obohacuje o nové postupy využívající spojení tradičních technologií a moderního tvarosloví. Zmíněný způsob zpracování drátu ve spojení se specifickými estetickými i technickými vlastnostmi tvárného materiálu se pro něho stal vhodným a působivým výrazovým prostředkem také pro vyjádření jeho uměleckých ambicí.
Pavol Adamec má široký a různorodý autorský záběr
Jeho mistrovství dnes již v podstatě nezná hranic, z drátu zvládá zhotovit takřka cokoliv a bez problému se přizpůsobuje trhu i přání konkrétního zákazníka. Řadí se tak k nevelké skupině dráteníků, kteří ještě dnes dokážou nejen scelit hromádku střepů a odrátovat nádobu tak, aby vypadala jako odrátovaná a zároveň plnila svou funkci, ale i vytvořit rozmanité drátěné užitkové, užitkovo-dekorativní a čistě dekorativní předměty, šperky i další artefakty ryze umělecko-řemeslné povahy pramenící z jejich volné tvorby. Navíc si po vzoru starých mistrů osvojil techniky nutné pro provozování tradičních postupů zpracování plechu. Pro jeho výtvarný potenciál ho rád používá v realizacích svých autorských vizí, nejčastěji v kombinaci s drátem. Stejně tak bravurně dokáže tento materiál aplikovat účelově k opravám plechových nádob.
Vedle primární drátenické technologie spočívající v opravě a oplétání nádob a výrobě drátěných výrobků navazující na bohatý sortiment výrobků starých dráteníků se tento vizovický “drotár” věnuje také vlastní volné figurální tvorbě. V této poloze dosáhlo jeho umění svého vrcholu. Důležité zastoupení v ní mají vedle různorodých profánních obsahů také sakrální motivy a betlémy. Zvlášť inspirativní prvek v jeho činnosti tvoří rozmanité, často až bizarní nápady jeho zákazníků, v jejichž realizaci dokázal naplno rozvinout své přirozené technické i výtvarné nadání, tvůrčí schopnosti i vrozenou zručnost. Osobitý přístup v uplatnění drátenických technik a pomůcek vlastní výroby mu umožňuje vytvářet tvarosloví technicky i prostorově náročné, odpovídající jeho momentálním výtvarným záměrům, a současně povyšuje jeho výtvory do kategorie autorské originality a nápaditosti.
Od roku 2003 pravidelně prezentuje své dovednosti převážně v kulturních zařízeních a na jarmarcích tradičních řemesel a jeho drátěné skvosty se kromě řady výstav v obcích a muzeích Zlínského kraje dostaly i do sbírek soukromých sběratelů a paměťových institucí u nás i v zahraničí. Za dobu své bohaté tvůrčí činnosti si nejen spolehlivě osvojil všechny pracovní dovednosti a techniky nutné pro provozování tradičních postupů zpracování kovového materiálu, ale také je předával dalším generacím a vychoval tři nástupce novodobého drátenického řemesla – svého syna Tomáše Adamce, Markétu Poláškovou a Jarku Vajďákovou.
Pavol Adamec zemřel 20. listopadu 2020. Čest jeho památce.
