Asi to byla logická součást socialistického Absurdistánu: Strana ve své nevyzpytatelné moudrosti vysílala na běžícím pásu do Slušovic delegace ze všech světadílů, aby se přesvědčovaly o genialitě myšlenky zemědělské kolektivizace, a zároveň kontrolní orgány všech možných i nemožných institucí, protože soudruzi sami této myšlence příliš nevěřili.
Dokument o době postrádající logiku a člověku, který se v ní dokázal orientovat.
Přitom se nejednalo o vesnici Potěmkinovu, jenom zde práce nebyla považována za hrdinství, nýbrž za nejpřirozenější cestu k vytváření materiálních statků. Tvůrcem tohoto “zázraku” byl pragmatický zemědělský inženýr František Čuba, který vyprovokoval z totalitní letargie nejen pár tisíc svých kolchozníků. Celou republikou se o Slušovicích šířily pravdy i fámy plné obdivu, závisti i zášti a na jejich četnosti nic nezměnil ani “vítězný listopad”. František Čuba se vždy vyhýbal publicitě spojené s vlastní osobou, kontakt s médii omezil na nejnutnější minimum, takže se mladému dokumentaristovi Robertu Sedláčkovi nyní podařilo takřka nemožné: vstoupit s kamerou do jeho soukromí a získat obšírnou a zcela upřímnou informaci o celé jeho kariéře. Obraz podivného produktu ještě podivnější doby pak doplňují svědectví blízkých spolupracovníků i odpůrců “slušovického zázraku” včetně tehdejších absolutních mocenských špiček – M. Jakeše a R. Hegenbarta. Autoři dokumentu jsou pak připraveni na rozporné přijetí svého díla, protože navzdory mnoha praktikovaným metodám si kariéra Františka Čuby zaslouží v určitých aspektech respekt a úctu. (oficiální text distributora)
