To vám bylo tak. Vždycky je to jiný příběh, jiný film. Mně běží tento/možná s titulky/. Bylo léto, prázdniny před devětadvaceti léty. Hvozdnou navštívil ze své pražské emigrace Jiří Březík.
Někdo od Juříků, byla to jistě Irča, oslovila Jiřího s prosbou, aby přišel zahrát na rybník k ukončení sezóny, léta, chatařům. Nápad byl na světě. Koncert byl plakátován textem: „Ve Hvozdné u Juříků na rybníku zpívá Jura Březíků“. První koncert jen tak u táboráku, pro ty, kteří věděli. V mých vzpomínkách možná dvacet až padesát účastníků koncertu. Další roky se koncert opakoval, až se stal tradicí. Dokud kapacita rybárny u Juříků, vedle hvozdenského rybníka Argalaška, postačovala.
S přibývajícími posluchači se Velký letní koncert Jiřího Březíka přestěhoval jen o pár metrů dál, do mysliveckého areálu chaty Lovka. Již na koncerty u Juříků si Jiří zval hosty, vybavím si Laďu Kendla, Petra Kotvalda, Kmocháčka Jurčáka…
Ve velkém amfiteátru koncerty gradovaly. Jeden rok bylo tolik posluchačů, že lavice nestačily a lidé seděli na dekách na travnatém svahu. Snad až čtyři stovky příchozích. Deky byly vždy třeba, protože koncert byl na konci léta a chlad od rybníka udělal svoje. Po půlnoci jsme vždycky mrzli. Na koncertech se ustálilo složení kapely. Jiří pokračoval s hosty. Přijel Josef Zíma, Standa Hložek, Dan Hůlka, Petr Rezek, Tereza Kutrová, Alfred Strejček a další. Zapomenout nesmím na Jiřího sestry Janu a Pavlu i na jeho neteře a synovce.
Koncerty měly a mají vždy neopakovatelnou atmosféru. Jiří hraje svou tvorbu, a že má z čeho vybírat, proto má koncert vždy jinou skladbu písní. Jen na okraj, současný hit Hany Zagorové „Je naprosto nezbytné“ je z Jiřího autorské dílny. Samozřejmě na koncertech pod širým nebem je důležité počasí.
Stalo se několikrát, že koncert byl odehrán v takzvané mokré variantě. Ve Hvozdenském divadle. I letošní 29. koncert jsme poslouchali v divadle Kroužku divadelních ochotníků ve Hvozdné. Opět jiné a jiná atmosféra. Za dobu konání koncertů prošel myslivecký areál rekonstrukcí a zkrásněl. Koncert byl také odehrán ve sportovním areálu na hřišti na Osmeku. Dá se říct, prošel Hvozdnou. My stárneme, ale koncert naopak. Léty dostává, co potřebujeme. Tradici, kulturu, pohodu a hlavně ukazuje lásku ke kořenům k rodnému kraji, rodišti, Valašsku.
Jsem moc rád a vážím si Jiřího za to, že těch dvacet devět let vytrval. Každý rok pro svou rodnou vesnici koncert naplánoval, zajistil, koncertoval, zahrál. A přidal ještě písničky pro srpnovou nebo červencovou noc. Což jsou všeobecně známé písničky k poslechu i k zazpívání. V posledním čase se koncert přesunul do začátku července. Můj obdiv patří Jiřímu hlavně za to, že přes všechna úskalí, která musel za těch 29 let podstoupit, protože není vždy všechno, jak bychom si přáli, že…každý rok pro svou rodnou vesnici koncert odehraje. Valašský klobouk dolů.
Děkuji také všem, kteří se na koncertech za těch 29 let podíleli, organizovali, pomáhali, zajišťovali, pracovali a i těm kteří jen poslouchali. Dalo by se psát dál, o Hvozdné, o Valašském názoru, který letos slaví 30 let…
Jiří přeji Ti stálé zdraví, radost z tvorby, Boží požehnání. Velice se těším na letošní komorní koncert/Jiří sám bez kapely/ v sobotu 15. srpna ve 20 hodin v divadle ve Hvozdné.
Dvacátý devátý letní koncert Jiřího Březíka je za námi. Příští třicátý oslavíme valašsky.
Tož tak.
S pozdravem Okřívajte
OFK valašský B/lo/uditel
