Poslední prázdninovou sobotu byly započaty bourací práce na budově budoucího OBECNÍHO DOMU v místní části Chrastěšov.

S Hrachem jsme si dali sraz u vínečka Chardonnay a příjemné pití se proměnilo i v příjemné vzpomínání. Zdeněk patří k těm, kteří mluví sami. Sami si položí otázku a sami odpoví, takže Hrášek mluvil a mluvil a já popíjel víno.

Centrum STK by si člověk představoval jako olejem nasáklé pracoviště vystihující odkapávající ‘zlozvyk’ našich čtyřnohých miláčků. O to víc mě překvapilo vkusné a příjemné prostředí, které by mnohdy záviděla vstupní hala některé z našich bank. 

Jeden z těch příjemných rozhovorů… V "učitelském" bytě pana Dalibora Bambucha mi bylo nabídnuto tykání: "Jsem starší," říká pan Bambuch, "rád bych nabídl tykání osobnosti, kterou znám v podstatě jen z televize a která mi nabídla tuto spolupráci." Byl jsem velmi rád a potěšen.

Náš rozhovor začal prapodivně. Vláďa si zrovna postěžoval jak mu „fšeci kamarádi umírajů“. Sotva jsme začali, hořké téma bylo stejně hořké jako černá káva bez cukru, kterou jsme oba dva vychutnávali. Ale takový je žel život.

Na podzim minulého roku proběhla v našem městě, sanace starého kina, které uvolnilo prostor pro výstavbu Zdravotního střediska ve Vizovicích. Samotné práce započaly v dubnu letošního roku, a to přeložkou kabelů vysokého napětí, které procházely přes dotčené staveniště.

V březnu, respektive 20. 3. 2012, se podařilo českým zástupcům prosadit na půdě Evropské unie dotaci na výstavbu rychlostní silnice R 49.
Okolo šťastně nešťastné rychlostní silnice bylo již napsáno tolik, že by popsané strany daly vzniknout masivní knize, která by díky své váze šla zapůjčit v knihovně a odvézt jedině na dvoukoláku.