Richard Jaroněk, vizovský cestovatel, dobrodruh, potápěč a fotograf se po roce a půl sešel v kavárně Kulturního domu s domácím publikem, aby se podělil o zážitky z posledních cest po Africe.
Hic Sun Leones – Zde žijí Lvi, přednáška s příznačným názvem zavedla posluchače do dosud poměrně neprobádaných míst Centrální Kalahari, domoviny posledních křováků, Okavanga a dalších úžasných koutů africké přírody.
„Jsou to místa, kde jedete autem třeba dva tři dny a potkáte jedno jediné auto,“ popsal v úvodu svého vyprávění odlehlost svých afrických cílů vizovský dobrodruh. „Kdybyste nebyli soběstační, neměli několik set litrů vody, 250 litrů extra nafty a samozřejmě 150 litrů vína tak tam nemůžete vyrazit,“ dodal s úsměvem.
Více fotografií a jakož i prodej knih a další od Richarda Jaroňka naleznete na www.uniquenature.cz
Přednáška, ve které Richard Jaroněk poutavě komentoval své fotografické úlovky, byla tentokrát doplněna autentickými nahrávkami zvířat z africké divočiny. Posluchači měli možnost podle „hlasů“ hádat druhy jednotlivých zvířat a třeba zvuk obrovských aligátorů dozajista neodpovídal jejich představám.
Vystoupení vizovického cestovatele, to jsou však především opravdu úžasné fotografie. Každá má svůj, někdy velmi dlouhý a spletitý příběh. Třeba obsáhlá reportáž z čistě náhodné a naprosto vyčerpávající akce záchrany slona, uvíznutého v jámě, byla doslova dech beroucí. „Fotka Vás baví, protože je to v podstatě takový lov beze zbraní,“ vysvětlil parafrází ke slavné knize svůj postoj k přírodě. „Fotografie mají své kouzlo. Svou výpovědní hodnotou – co bude dál, jak se příběh bude vyvíjet, co uvidíte za rok za pět let, co uvidíte za měsíc…,“ dodal.
„Příští rok jedeme se Stevem (Steve Lichtag, režisér, spisovatel a cestovatel pozn. red.) točit do Austrálie film Žraločí Odyssea,“ naznačil Richard na závěr své plány, které týmu umožnil unikátní kontrakt s filmovým gigantem, společností Disney. „Myslím si, že to bude poslední film, který se žraloky uděláme. Ne že bychom se báli, ale žraloci prostě nebudou. Už teď, tam kde se vracím, jsou z osmdesáti žraloků třeba dva, tři,“ popsal na závěr prudce klesající stavy zubatých gigantů ve světových mořích a oceánech. Trochu smutně, avšak realisticky tak ukončil velmi zajímavé povídání.
Třeba však jeho nezměrné dokumentaristické úsilí alespoň podpoří dobrou myšlenku o nutnosti neodkladných kroků k záchraně přírodních druhů planety země.
